KKDěkuju své kamarádce, která mi do příspěvku o meditačním víkendu napsala, že je to na ni moc ezo.
Inspirovalo mě to k malé úvaze o tom, co to teda je, to pořád všemi skloňované ezo.
Mám to štěstí, nebo tu volbu, že pracuju s lidma na různých úrovních. Roky jsem pracovala jako sociální pedagog a sociální pracovník, pak jako vedoucí týmu v neziskovce, pak jsem vyhořela jako papír a hledala nový cesty. Posledních pár let školím desítky možná už stovky odborných seminářů pro sociální pracovníky a přidružené profese. Všechno se to týká lidské psychiky. Pracuju jako kouč s hlubinným přesahem. To znamená, že pracuju s lidskýma emocema, rozhodnutíma, představama, blokama, vědomím i podvědomím. Díky svému vyhoření jsem poznala různé techniky od kineziologie, akupunktury, kraniosakrální terapie, psychoterapie v různých formách, koučink, terapii obětím atd. No a v neposlední řadě jsem při svém hledání spokojeného života a cesty z myšlenkového pekla našla meditace. Troufám si o sobě říct, že se dokážu na věci dívat z různého úhlu pohledu, ať už lidského nebo profesionálního.
A tak bych ráda popsala, o čem to teda jsou ty podivné skupiny tančících lidí, které na lidi působí EZO.
Nebudu mluvit o všech. Na své cestě jsem našla i ty špatné. Vedené lidmi bez zkušeností, odborných znalostí a s egem svítícím jako žárovka. Ty prosím ne.
Dovolím si mluvit o těch kvalitních, které jsem poznala a které se se vší pokorou snažím vést.
Člověk je cca z 20% tvořen vědomím, tedy tím, co si uvědomujeme a cca z 80% podvědomím. Tedy tím, co nás obrovsky ovlivňuje, ale nevíme o tom. Jednáme z toho, ale to, co naše jednání řídí není naše hlava, ale emoce uložené v těle. Všichni své emoce po celý život více či méně potlačujeme. A pak podle nich jednáme. Hlava nám často říká, že za věci můžou druzí, nebo že jsem něčím vinni, že jsme špatní, nebo že něco jiného je špatné. Je to ochrana. Ochrana před cizím a neznámým. Říká se jí „VNITŘNÍ KRITIK“. Bobtná tam, kde lidi víc přemýšlí a míň prožívají. Vzniká v dávném ranném dětství a všem nám namlouvá hovadiny.
Někdy Vám o něm napíšu víc.
Největší poklad v člověku se skrývá tam, kde je skálopevně přesvědčen, že má pravdu. Tam když se jako koučka s klientem dostanu, nacházíme poklady a příčiny toho, proč mu v životě není dobře.
Domnívám se, že meditace, spontánní tanec a všechny tyhle podivné metody v lidech vyvolávají strach. Přirozený strach z neznámého. Strach z vlastních emocí. Oprávněný.
Ano, pracujeme tam s emocema. Vyjadřujeme je tělem, zvukem. Tak jak to dělaly všechny kultury už od věků. Proč? Protože když těm starým pocitům dovolíte být vyjádřeny, odejdou a už vás zevnitř, z té schované krabice neovlivňujou. Zmizí z podvědomí a dostanou se do vědomí. A tam s nimi už můžete pracovat.
Ano, tančíme. Vím, je to divný. Ale.. tanec je nejpřirozenější ženský pohyb. Uvolňuje energii. Naprosto jasně prokázanou energii kolující nám v těle. Uvolňuje mysl. Čím? Tím, že si v tanci dovolujeme překročit svou hlavu. Udělat něco, co nám v životě nedovoluje. Pohyb, který tělo nezná. I přesto, že nás ostatní vidí. I přesto, že můžou kritizovat. Ano. Tanec dovoluje se uvolnit. Co myslíte, že nám v životě nejvíc chybí. Proč myslíte, že ta hlava furt tak šíleně jede. Vážně nám dělá dobře tolik přemýšlet? Proč všechna lidská společenství odjakživa tančila a zpívala?
Hlava ničí prožitek. Zakazuje nám ho. Chce nás podivně chránit. A tak hledá způsoby, jak ho nemít. Ukazuje ven i dovnitř. Co nejde, co je špatně atd… pokud jí podlehnete, přicházíte o to nejcennější, co život nabízí, o prožitek. Vím to, sama jsem o něj roky přicházela 🙂
Občas tam děláme věci, které vypadají dost divně. Já když to viděla poprvé, moje hlava mi málem znemožnila poznat jednu z nejzajímavějších věcí v životě. Třeba se třeseme. Protože to fyzicky probouzí energii, uvolňuje emoce a vůbec uvolňuje tělo i mysl.
A pak, potom co si prodřem víkend, občas nám není nejlíp, brečíme, vztekáme se, prostě děláme to, čeho se nejvíc bojíme.
No a na konci pak vypadáme divně. Máme takový divný výrazy v očích, rozněžnělý bych řekla. Někdy člověk aji zapláče dojetím, radostí. Občas se i obejmeme, prostě proto, že je to děsně příjemný. A proto, že pod nánosem všeho toho bordelu, co si životem neseme, pod nánosem hlavy, leží intimita. A té když se dotknete, tak vás to chtě nechtě dojme.
Prostě se uvolní místo vevnitř a je tam najednou o něco víc klidu a radosti, než tam bylo předtím.
Ale není to jakože „čárymáryfuk“, víkend a jsi bohyně. To je blbost. Je to normální vědomá makačka. Znám spoustu feťáků víkendovek, kterým se v životě nic moc neposunulo, protože tuhle svou zkušenost neprocpali vědomím. Co to znamená? No, když něco uvolníte, tak v těle zůstane prázdný místo. Taková možnost, začít dělat něco nefunkčního v životě jinak. Je to stejný v terapii, na koučinku i na meditacích. Ty si potřebuješ říct, co je to, co chceš žít jinak a začít to vnímat a učit se to dělat jinak. To jediný, co ti daly techniky je ta možnost. Protože emoční tělo už není tak zatížený a ty se můžeš rozhodnout mnohem víc vědomě, než podvědomě.
Tak, pokud jste dočetli až sem, díky Vám za Váš čas.
Nepíšu to, abych lidi donutila na meditace. Je to každýho věc a já nemám nejmenší chuť někoho přemlouvat. To je pak pro lektora zbytečná dřina 😃 Radši dělám s těma, co chtějí.
Jen bych ráda sejmula kousek hávu strachu ze slůvka „ezo“ pro ty, který by tuhle metodu mohli využít pro svůj spokojenější život.
Díky moc za inspiraci a všem, co nevíte, o čem to je a něco to ve vás probouzí, pojďte to prostě zkusit. Jinak Vám to stejně nikdy nedokážu vysvětlit 🙂
A není to pro všechny a to je taky naprosto v pořádku. Takže pokud to necítíte, tak hledejte svou cestu. V životě jich máme spousty. Hodně zdaru na cestě Vám všem

Zanech komentář

12 + 3 =

Share This