Co se při koučování učím já

Možná Vás zajímá taky pohled z druhé strany. Co se učí ten, kdo klade otázky a naslouchá?

Když koučuju, učím se každou minutou s Vámi. To nejpodstatnější, co mi dochází do mysli je, že se učím absolutně přijímat lidi takové, jací jsou, bez hodnocení. Učím se nesoudit. Věřit v hlubokou lidskou moudrost ukrytou v každém z nás. Věřit, že jen a jen každý sám víme, co je pro nás nejlepší a správná cesta je cesta dovnitř. 

Učím se mlčet, když bych chtěla poradit. A zvědavě zkoumat, na co přijdeš ty. A nechat se neustále překvapovat, jak mocný je náš potenciál a jak na to nakonec každý přijde.

Učím se nehodnotit a vlastně vůbec neřešit sebe. Být plnou a stoprocentní pozorností u tebe.

Učím se skvěle ptát. 

Učím se jednu metodu za druhou, abych tě podpořila v tom, přijít na to, co potřebuješ.

Učím se o jedinečnosti a kráse každého člověka. Je obrovským darem vidět tolik lidí vnitřně odhalených. 

Učím se vnímat nevyřčené a ptát se přesně na to.

Učím se slyšet ten správný význam ve vyřčeném.

Učím se, že odpovědnost za tvůj život a tvůj proces je ve tvých rukou. A já tě tím procesem provádím. 

Učím se zůstat v nadhledu i ve věcech, které mám stejně jako ty. Učím se nenechat se strhnout. Protože kámošky a kámoše už máš. 

Učím se o lidské duši a mysli. S každým dalším setkáním se mi ukazuje, co je v nás ukryté a jak dovedně to dokážeme skrývat, i sami před sebou.

Učím se o lidském strachu a taky o tom, jak obrovská část z něj se nikdy nenaplní.

Učím se být naprosto autentická a upřímná, nic před tebou neskrývat a pojmenovat vše, co vnímám, beze strachu, že to nedáš. Protože ty to dáš.

Učím se o tom, co lidi brzdí a jak se nenechat. 

Učím se ve svém vlastním životě dělat to, co učím tebe. Všechno co učím, potřebuju žít. A víš co? Je to super. Nikdy jsem se neučila nic tak osvobozujícího.