Když nebudeš dbát svých pokladů, budou ti ukradeny

Moje poznatky z koučování, které mi jen potvrzují to, co už dlouhý roky vnímám – málo si vážíme svých darů. 

Je jedno proč a kdo nám to řekl a čí to byla vina. Důležité je, co s tím uděláme. 

To, co je naší výjimečností, považujeme často za samozřejmost.

To, co nám nejde, považujeme mnohdy za podstatnější a větší.

Pochlubit se dary, které nám byly dány, se bojíme, protože to je přece vychloubání. 

Tak víte co? 

Zjistila jsem o sobě, že:

• mám dar komunikace s lidmi
• moje energie je krásná a leckoho přitáhne
• jsem kreativní, tvořivá a k tomu ještě zarputilá, takže když něco chci, tak to dokážu
• ačkoliv jsem byla obklopena množstvím strachů a obav a mnohé přijala za své, moje odvaha a touha často vyhrávají a já se hrabu jak lev dopředu
• když tančím, je na mě krásnej pohled, dost proto, že u toho řičím štěstím a už si dovolím se uvolnit
• i když dělám množství chyb, jsem skvělá máma (tohle napsat je nejtěžší)
• mám sebereflexi, a ačkoliv mám stejně jako všichni spoustu nedokonalostí tak toužím růst a tak to dělám
• pouštím oběť v sobě a víc a víc se stávám tvůrcem
• a věřím, že mnoho dalších darů bych našla…

Proč to píšu? 

Zjistila jsem, že když si něco dovolím, lidi to inspiruje, že si to dovolí taky

Trochu se stydím a trochu se bojím, že si o mě budete myslet, že jsem sebestředná.

No… a víra v to, že to v tom případě bude spíš vaše téma než moje mi dovoluje to sdílet.

A víra v to, že vidět svoje dary, přijímat je a rozvíjet dál je naše povinnost.

Být si vědomí svých předností a schopností dělá život mnohem zajímavějším a druhé lidi obohatíme mnohem víc, než když zalezeme do ulity a děláme, že jsme na houby.

Nikdo nejsme na houby a všichni máme množství darů. Všichni. 

Pokud věříte něčemu jinému, lžete si.

Jaké jsou ty vaše? Využíváte je pro obohacení sebe a druhých?

A jakým malým krokem můžete začít? 

Já si právě děkuju za svůj obrovský dar – odvahu. 

A vám, že jste to dočetli až sem. A pokud jo, běžte sepsat svoje dary, potřebujete taky někdy pochovat v náruči vlastního ocenění, ne se jen buzerovat. (Pokud to  už neděláte, gratuluju, spousta lidí ano, tak to je pro ně. )