Osobní příběh

13. 02. 2023 | Osobní příběh | 0 komentářů

Můj příběh aneb „jak jsem začala tančit životem“

Koukám z okna a v srdci cítím svobodu. Je to bezva žít tak, jak doopravdy chci. Dělat co chci, říkat co chci. Vědět, CO CHCI a jít za tím, s laskavostí k sobě i druhým. Jsem opravdu z hloubky srdce vděčná, že to tak mám. Že cítím své hranice a umím si je ustát. Že vnímám svoje tělo a dovolím si prožívat to, co cítím. Život je pro mě tanec a tak v něm tančím.

Život ve flow

Mám práci, která mě fakt hodně baví. Občas jsem v takovým flow, že mi celý pracovní den uteče tak, že ani nevím. Miluju, když vidím, že lidi, se kterými pracuju, dochází k uvědomění. Když vidím, že jim to seplo a v jejich očích, tělech, životech se odehrává změna.

Moje práce je různorodá, protože i já jsem různorodá. Školím firmy, sociální pracovníky, provázím skupiny žen na meditačních setkáních, koučuju jednotlivce. Všechno to má jedno společné. Provázím lidi k jejich skutečnému rozvoji, ať už mají startovní čáru jakoukoliv. Společně hledáme cestu ke šťavnatému životu, který stojí za to tvořit.

Používám různé techniky. Fascinuje mě, jaké možnosti pomoci existují. Od koučování s terapeutickým přesahem až po aktivní meditace, kde pomáhám ženám objevit uvolnění a životní energii tak, jak ji možná nikdy necítily. Jsem šťastná, že se učím od skvělých profesionálních koučů a postupy, které nabízím klientům, jsou ověřené lety praxe. A miluju, že u toho můžu a dokonce i musím být naprosto sama sebou.

Ženská co se má ráda

Když se podívám do zrcadla, vidím ženskou s pořádným zadkem, ale vidím parádní ženskou. Takovou, které svítí oči, usmívá se od ucha k uchu a je krásná i když se zlobí. Vidím ženskou, co se má ráda.

Ráda se v životě bavím. Jsem zvědavá, co přinese. Inspiruju se lidmi, kterým je klidně přes 70 a pořád mají šťávu.  A tak hodně tančím, cestuju, směju se, ale taky si dovolím zařvat, vztekat se, bát se, selhat. Omluvit se svýmu Jakubovi a přiznat, že nejsem dokonalá. Být v intimitě, tápat, plakat. Protože prostě i těžko k tomu patří a to je OK.

Není to tak dlouho, co bych nevěřila, že tohle budu jednou já.

V zrcadle jsem viděla vyschlou, unavenou holku s kruhama pod očima. A připadala jsem si prostě hnusná. Vůbec tomu nepomáhala slušná nadváha. Aby ne, když jsem všechny svoje životní touhy zažírala.

Ve vztahu jsem přemýšlela o tom, jak mám žít tak, aby to vyhovovalo mému manželovi, protože jinak by mě přece opustil. Říkala jsem ano a myslela ne. A pomalu za to nás oba začínala nesnášet.

Strašně jsem se bála. Všeho. Měla jsem takovej strach ze tmy, že pro mě bylo vážně náročný dojít si sama večer na záchod. Připadala jsem si jako chudinka, která je nějak horší, než ostatní. Bála jsem se, co si o mně druzí myslí. Byla jsem chronicky žárlivá. Hrůza, že zůstanu sama, mě ochromovala.

Vůbec jsem se v sobě nevyznala. Jeden velkej chaos. Emoce se mnou mlátily od zdi ke zdi. Kritika pro mě byla noční můra.

Pracovala jsem jako sociální pedagožka v neziskovce, pak jako koordinátorka týmu. Nedokázala jsem si přiznat, že už nemůžu. Myslela jsem si, že to přece vydržím. Že přece vydržím všechno. Co by si řekli ostatní, co bych si řekla já. Nikomu jsem nepřiznala, že už to nedám, ani sama sobě.

Období chaosu

A tak začala fáze, na kterou se ráda dívám už jen z dálky.

Nebylo mi ještě ani 28 a moje vnitřní šťáva vyschla.

Únavou jsem sotva lezla, doma jsem nebyla schopná říct, že život, který žijeme, mi vážně nevyhovuje.  Byla jsem vyčerpaná.

Doktoři mi říkali, že jsem hypochondr. Na ulici jsem občas omdlela. V noci začala být náměsíčná. Budila se s pocitem, že život je hnusnej a přitom já ho chci mít sakra kruci hezkej!

Vůbec jsem si nevšimla, že svým výkoňáctvím, touhou po pochvale a neschopností vybrat si sebe jsem to dotáhla až téměř do chodící mrtvoly.

Z venku to tolik poznat nebylo. Ale vevnitř bylo temno.

Odbornice na akupunkturu mi řekla, že jestli chci miminko, budu si muset pár let počkat, moje orgány totiž vyschly. Jinými slovy, vyhořela jsem jako papír.

Po odchodu z neziskovky jsem hledala nový směr. Tápala jsem. Kam jít, jak žít. A tak jsem si za pomoci mého muže založila obchod. Že tam jako budu šťastná. Což o to, když chodili lidi, bylo to fajn. Povídali jsme si, oblíkala jsem ženský do šatů a to se mi líbilo… ale někde hluboko jsem byla mrtvá.

Tak dlouho jsem potlačovala to, jak skutečně chci žít, až jsem se sama od sebe totálně odpojila.

Potřebovala jsem cestovat, bavit se, setkávat se s lidmi.  A místo toho jsem stavěla dům, každý víkend na stejným místě, seděla denně ve stejným obchodě a snažila se přežít každej další den.

Že je vážně zle mi došlo, když jsem jela nakoupit zboží a naprosto vážně jsem přemýšlela, jaká by to byla úleva, kdybych tu zatáčku nevybrala.

Setkání se životem

Tehdy mi došlo, že musím jinak, že tohle prostě nemůže být můj život. Začala jsem hledat. A objevila cestu, která mě provází dodnes.

Začala jsem  jogou  a plaváním. Byly to jediné chvíle dne, kdy mi bylo líp.

Pak přišel na řadu 5 rythm dance. Spontánní tanec.

Aktivní ženské meditace. Desítky technik, ve kterých jsem se učila uvolnit, nezahodit to, co cítím, ale prožít to, protančit, vydupat, vyřvat. Dovolit si všechno.

Bylo to divný a hlava mi říkala, že to nemůže fungovat a je to ujetý.

Ale já nemohla odejít.

Pod tím vším jsem totiž pocítila něco, co už jsem dlouho necítila. ŽIVOT.

ZAČALA JSEM POMALIČKU ALE JISTĚ SKUTEČNĚ SLYŠET SEBE. A BREČELA JSEM RADOSTÍ, PROTOŽE CÍTIT SEBE, TO BYLO NĚCO.

Pochopila jsem, že projít změnou je možné. Že je jen potřeba odhrabat ten nános a pohnout se dopředu. A tak jsem se vydala na cestu hledání toho, jak skutečně vyrůst. Do svobody, do uvolnění, do sebe.

PŘÁLA JSEM SI CÍTIT SVOU DUŠI

Růžová pilulka na štěstí nefunguje. Ani meditace, ani tanec, ani cokoliv štěstí nezpůsobí, jen to ukazuje směr a dovoluje to procítit to, co mám skutečně ukryté pod vším tím „musím, nesmím a měla bych“. Cesta dopředu je prostě vědomá práce na sobě a tak jsem přidala terapii a postupně hledala, jak z toho chaosu ven.

V tanci jsem byla živá, ale doma to začalo být divoký. Hluboko spící energie se probudila a já už si nemohla nalhávat, že je mi dobře a že takhle nějak to zvládnu.

V mém životě nastalo období chaosu. Moje duše zoufale hrabala po životě a brala všechno, kde ho ucítila. Cesta ze závislostí na druhých se pomalu začala měnit na cestu dovnitř, k sobě. Napáchala jsem i škody, protože strach ze samoty a touha po rodině mi říkaly, že to přece dám.  A já ho pořád ještě poslouchala.

Stala jsem se maminkou a můj život se otočil o dalších 180 stupňů. Obchod jsem pustila. Po čase pochopila, že ač bych ráda, svou lásku k manželovi už nevykřešu. Sbalila si svých pět švestek a s Jakubem ve střídavce a zahlcená hrůzou, ale zároveň odhodláním žít svůj život, odešla.

Téměř bez peněz, bez zázemí funkční rodiny, bez práce.

Touha a akce tě vedou

Věrna myšlence, že touha a akce ti pomůžou přenést se přes věci, jsem začala budovat svou dráhu lektorky a koučky. Protože jsem tušila, že nebudu sama, kdo vyschl a uvěřil blbinám ve své hlavě.  No nemýlila jsem se.

Dodnes si pamatuju na den, kdy jsem přišla do první náhodné agentury a řekla „Vůbec to neumím, ale chci být Vaše lektorka a slibuju, že budu skvělá.“ Věřila jsem tomu tak, že i oni mi uvěřili a dodnes spolu spolupracujeme.

Odvedla jsem  několik stovek školení, potkala spousty lidí a všimla si, že taky tápou a hledají.

Začala jsem je učit to, co jsem cestou pochopila já. Vybudovala síť navazujících školení, které sdílím se skupinami sociálních pracovníků i s firmami. Prošla několika koučovacími výcviky, kde jsme se naučila, jak pracovat s propojením hlavy i těla v různých rovinách.

Pro odvážnější kusy jsem začala pořádat meditační víkendy, kde děláme přesně to, co jsem dělala já. Meditujeme v pohybu, protancováváme bloky a hledáme ten hlas zevnitř. A taky se u toho někdy strašně smějeme.

Miluju práci s ženskýma a miluju, když vidím, jak se začínají probouzet.

Ono to totiž holky prostě jde.

Pokud teď cítíte, že se Vás něco z toho, co píšu, dotýká, můžeme se propojit.

Pro individuální péči při Vašem růstu prozkoumejte koučink

Pokud Vás zajímá trošku jiná práce s tělem a uvolněním, podívejte se na nabídku workshopů a pobytů.

Pokud máte zájem dopřát rozvoj nejen sobě, ale i kolegům nebo zaměstnancům ve firmě, vyberte si z nabídky školení.

Ať už se setkáme jakkoliv, těším se na Váš příběh.

Nela Mátlová

lektorka, koučka

Nela podporuje lidi v odvážné cestě životem navzdory všem výzvám a překážkám. Učí lidi nastavit si pevné hranice, vědomě prožívat své emoce a plně se spojit se svým tělem tak, aby bylo jejich životním průvodcem. Je lektorkou desítek rozvojových školení a hlubinnou koučkou.

Více o Nele najdete tady

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

14 + eighteen =