Moje setkání s meditacemi

Co mi daly a co mi vzaly

Jak už to tak bývá, moje setkání s meditací vyšlo z obrovské potřeby něco ve svém životě změnit. Bylo mi asi 27, vyhoření mi olizovalo paty, strach mi ničil klid. Neuměla jsem říct ne, hověla si v roli oběti a vlastně se v tom dost topila. Byla jsem utahaná a celá taková životně ztuhlá. Cítila jsem, že nežiju tak, jak chci a celá moje duše i tělo řvalo: „Takhle to být nemá, určitě to může být i líp“. A hledala jsem a věci přicházely. Dodnes si pamatuju na své první setkání s tancem pěti rytmů, taneční meditací, která mi obrátila život naruby. 

Nejdřív jsem jen postávala v rohu a bála se. A styděla. Styděla jsem se uvolnit a záviděla těm druhým, kteří vesele lítali sálem a evidentně si to užívali. A jediné, co jsem mohla, bylo postupně dovolit svému tělu se hýbat aspoň tak, jak to dokázalo. Setkala jsem se tady se vším, co mě brzdilo a postupně se tím vší protancovávala. Učila se potkávat se v tanci s druhými lidmi a taky pomalu a postupně se napojovat na svoje srdce. Čím víc jsem byla v těle, tím víc hlava ustupovala a srdce mluvilo. A že říkalo věci. Plakalo a bolelo, zlobilo se, bálo, ale taky řvalo radostí a chvělo se něhou. Bylo prostě živé. 

To přineslo samozřejmě nejen hezké věci, ale také změny, obraty, chyby a pády. Ale všechno v největší upřímnosti k sobě sama. 

Tanec mi zůstal dodnes a pořád jsem okouzlená tím, jak velký rozdíl je mezi tím, co mi tvrdí moje hlava, a co pak celé mé já zažívá v tanci. Myslím, že to nepřeháním, když řeknu, že jsem díky meditaci v pohybu zjistila, kdo doopravdy jsem. Tedy…  pořád to ještě zjišťuju. 

Po tanci přišly Oshovy meditace, katarze a plynutí a staré věci se začaly léčit. Mohla jsem opustit spoustu nefunkčních programů, které jsem nesla a posunout se dál. Když se ohlédnu, jsem vděčná, že jsem se nelekla a neutekla. Možná to není cesta pro každého, ale mě naučila a učí mnohé. Rozhodně my přinesla obrovské množství energie, pravdivých uvědomění o sobě samé, svobody, radosti. Možnosti pustit staré a nefunkční. Naučit se mít se natolik ráda, že si dovolím učit druhé lidi a předávat to dál. Každá křeč a strach, kterou jsem pustila v meditaci, zmizela i v běžném životě. Neumím přesně rozlišit, co přinesl normální lidský vývoj a zrání a co meditace, ale pevně věřím tomu, že spoustu blbin bych si ještě nesla. 

A když vidím ty, kterým už si dovoluju tenhle zážitek zprostředkovat, jak se postupně uvolňují, brečí, dupou a radují se, vím, že je to správně. A moje srdce jásá.